Moje velká kamarádka Veronika, skvělá ženská, která mi svěřila byt, o kterém se svým mužem Františkem snili roky. Toho si moc cením.
Ona Švýcarka, která vystudovala hotelovou školu a nyní pracuje v architektonické kanceláři, on původem Francouz, nyní pracuje pro kanton Bern. Mají dvě děti. Všichni jsou spolu rádi a tvoří dobrý tým.
Oba mají rádi čisté formy, někdy byli více minimalističtí než já sama. Sami si vybrali úplně čistou formu kuchyně v šedé barvě. Radost jim udělala velká knihovna, hlavně Veronika je vášnivá čtenářka.
Byt se nachází v nejvyšším patře novostavby, má velkou terasu, 4 pokoje a 2 koupelny. Když jsme do něj poprvé přišli, byl úplně prázdný.
Koncept jsme založili na prvcích vestavěných skříní a žlutých prvků, které lemují hlavní pohyb a jsou kolmé ke skříním. Žlutý je pak box na boty u vstupních dveří, stěna u kuchyně, posuvné dveře u koupelny v ložnici. Vestavěné skříně slouží jako šatní skříň zádveří, knihovna obývacího pokoje, kuchyňská linka a šatní skříně pokojů. Skřínky pod umyvadly a televizí jsou také na míru. Vše nové je na míru, to další, co do bytu přibylo, jsou starodávné židle a křesla po prarodičích Veroniky.
Není třeba dělat vše nové, mnohem zajímavější může být spojení toho současného s tím původním. Navázat. Spojit se s kořeny. Nedělat revoluci, ale evoluci.
Véronique s Francisem o svém bytě snili dlouho. Když jej konečně našli, tak nadšení bylo veliké a u Véronique se ještě zdvojnásobilo, když namontovali knihovnu na její milované knížky.